THE CURE - Songs Of A Lost World
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
JUNIUS si před emisí očekávaného alba dávají menší rozcvičku a co se týče split nahrávek poměrně aktivní ROSETTA jim k tomu poskytnou více než důstojné partnerství. Anebo je to snad naopak? U společných počinů jeden nikdy neví. Každopádně obě kapely na tento disk přispěly shodným dílem. Zatímco prvně jmenovaní se příliš často nepouští do předělávek, aby zde udělali výjimku v podobě písně „Fire Head“ pocházející z dílny dnes již polozapomenutých rockových alternativců HUM, druzí po předloňské zdařilé předělávce skladby „Homesick“ od THE CURE, jež se objevila na společné nahrávce s EAST OF THE WALL a YEAR OF NO LIGHT, dokazují svoji neutuchající zálibu v coverech.
JUNIUS předvádějí své klasické cvičení plné melancholie a tklivých nálad. Jejich jedinečný zvuk si jen těžko s někým spletete, stejně tak styl, jakým se jim daří reinkarnovat osmdesátkovou atmosféru a přitom nepůsobit jako další v současnosti populární retro skvadra. Jak už to však povětšinou u split nahrávek bývá, ani zde nemůžeme čekat to nejlepší z dílny zainteresované kapely. Ne, že by dvojice skladeb zde umístěných měla představovat pouze odpadky z bohaté hostiny, jež nám bezpochyby připraví letošní album, ale kvalit písní z předchozích desek JUNIUS prostě nedosahuje.
To samé platí i pro dvojici položek, pod kterými jsou jako autoři uvedení ROSETTA. Ta první nese násev „TMA-3“ a je rovněž typickým představitelem aktuální tvorby této americké kapely. Poloakustický, skoro až konějšivý úvod, po které přichází zoufale znějící vokál Michaela Armina. Ačkoliv dvojice interpretů, jež se zde sešla, patří žánrově do poněkud rozdílných teritorií, mají minimálně jeden výrazný společný jmenovatel. Tím je právě silně nostalgická a sugestivní atmosféra, kterou jsou svojí hudbou schopni navodit. Přesně tohle totiž přináší i tato píseň.
Naproti tomu je předělávka skladby „4th Of July“ pocházející z alba „Superunknown“ jistých SOUNDGARDEN velice odlišným elementem. Tato v konkurenci mnoha hitů z této fantastické desky možná trochu nenápadná píseň představuje pro současné vyznavače sludgemetalového hoblování díky svému zemitýmu ústřednímu riffu snadné sousto a přesně s tímto záměrem k tomu přistoupili i ROSETTA. Výsledek je poměrně zdařilý, leč nikterak osobitý. Pro Američany tak netradiční prvek představoval hlavně vokál, jenž musel být uzpůsoben originálu.
7 / 10
Vydáno: 2011
Vydavatel: Translation Loss Records
Stopáž: 28:11
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Bilanční a v rámci možností i moderní album zároveň. Typičtí BODY COUNT místy výrazně oživení působením hostů. Album sotva překvapí něčím neotřelým, ale dá se mu odolávat jen do prvního výkřiku "madafaká". Pak už je to zase všechno zpátky v 90's.
Faust a spol. tentokrát více přitlačili na pilu a natočili o poznání méně přátelskou desku. Více black metalu a méně zjemňujících prvků. I tak je materiál pěkně diversifikovaný, jen je méně přístupný a chybí mu ona zpěvnost, vzletnost a naléhavost.
Čistý death/doom. Špinavý, jeskynním marastem až po krk nasáklý. Ale také spíše jednoduchý, držící se jako klíště žánrových standardů bez nejmenší ochoty alespoň základně experimentovat. Co mu však nechybí, je tolik potřebná neotesanost a hrubozrnnost.
Nejvíce přístupná deska GAEREA. Portugalci sice stále preferují rychlá tempa, ale materiál zároveň různě zahlazují, kudrnatí a zjemňují. A vesele do něj integrují jeden post-metalový prvek za druhým. Black metal pro masy, nicméně velmi pěkně složený.
(Raw) blackmetalový projekt z pokojíčku se vším všudy. Tentokrát za materiálem stojí osoba pohlaví něžného. Slyším za tím trochu SATANIC WARMASTER, SARGEIST, ORDER OF NOSFERAT a nebo také WINTER LANTERN. Jednoduchá, leč dobře poslouchatelná deska.
Debutové album hardcore kapely, která je složena ze členů ve svém žánru vyhlášených švédských skupin OUTLAST a VICTIMS. Dvacet minut nekompromisního nátěru brousícího až do oblasti crustu.